Smrt krásných srnců

Smrt krásných srnců – Ota Pavel

LITERÁRNÍ TEORIE

Literární druh a žánr:

epika, povídkový soubor, autobiografická próza

Literární směr:

česká literatura 2. poloviny 20. století, poválečná a moderní próza; napsáno v 60. letech, vydáno 1971; patří k vrcholům české povídkové tvorby, silně ovlivněno osobními zážitky autora

Slovní zásoba:

jazyk je jednoduchý, poetický, obrazný, místy hovorový, využívá humor, ironii, metafory, přirovnání, krátké i delší věty, dialogy i popisy

Figury a tropy:

metafora (srnci, řeka, ryby), personifikace, přirovnání, ironie, hyperbola, symbol (příroda, rybaření, rodina), opakování

Rytmus, verš, rým:

psáno prózou, rytmus určen střídáním popisů, dialogů a vnitřních monologů

Vypravěč (lyrický subjekt):

ich-forma, vypravěčem je autor (Ota Pavel), často z pohledu dítěte, retrospektivní vyprávění

Stylistická charakteristika textu:

poetický jazyk, krátké kapitoly, střídání humoru a smutku, lyrizace, subjektivní prožitek, vnitřní monology, popisy přírody

Postavy:

Děj:

Soubor povídek zachycuje autorovo dětství a dospívání v období před, během a po druhé světové válce. Hlavními motivy jsou rodina, rybaření, příroda a vztahy mezi lidmi. Povídky často vycházejí z reálných událostí, jsou plné humoru, ale i smutku a tragiky (např. deportace otce do koncentračního tábora). Titulní povídka vypráví o otcově snaze ulovit krásné srnce pro rodinu v těžkých válečných časech.

Kompozice:

cyklická kompozice, jednotlivé povídky na sebe volně navazují, chronologické i retrospektivní prvky

Prostor a čas:

český venkov (Berounka, Křivoklátsko), Praha, období 30.–50. let 20. století

Význam sdělení (hlavní myšlenky, motivy):

síla rodiny, láska k přírodě, lidskost, humor jako obrana proti zlu, válka a její dopad na obyčejné lidi, motivy: dětství, rybaření, příroda, válka, smrt, naděje

LITERÁRNÍ HISTORIE – společensko-historické pozadí vzniku

Dobové vnímání díla a jeho proměny:

po vydání velmi oblíbené, rychle zfilmováno (1986, režie Karel Kachyňa), dnes považováno za klasiku české povídkové literatury

Dobová kritika díla a její proměny:

chváleno pro poetiku, lidskost a humor, inspirace pro další autory, časté adaptace

Aktuálnost tématu a zpracování díla:

nadčasové poselství o rodině, přírodě a naději, stále aktuální, oblíbené u čtenářů všech generací

Srovnání s vybraným literárním dílem:

srovnatelné s Hrabalovými Postřižinami (poetika dětství), Lustigovými povídkami (židovství, válka), nebo s Werichovými Fimfáry (humor, poetika)

Známí autoři stejné doby a spojení s autorem: